Pětistovka!!!

Začíná krásný (pod)zimní den. Jednomu by se ani nechtělo vylézat z postele, ale musí se zbalit a předat auto v devět kilometrů vzdáleném městě rodičům. Vše se udělá včas, vše je v pořádku. Jdu oškrábat přední sklo, abych mohla vyjet. Vezmu si na to kreditku. Ha jsem spokojená, protože včera jsem si na ní po roce vyzvedla kódík. Teď už budu moci konečně skrze ní vybírat peníze z bankomatu. "Křup!" Hm, tak už asi ne. Karta křupla. No co, dnerska mám platit nějaké ty poplatky a na to mám peněz dost. Sedám do auta po boku mojí Lásky a odjíždíme. Předáme auto, vynosíme věci, nanosíme jiné. Trochu se opozdíme při zapovídání, ale školu neprošvihneme jako obvykle. Jdeme do bufetu. Vyndavám Turistickou placku a pětset v menších bankovkách. Jo, dám si balkánský rohlík, mám na něj chuť a juice, supr. Láska si kupuje taky juice a ještě mi pujčuje drobné. Odcházíme. Třetí hodina tělák. Přijdu uplně spocená a slitá, mám mokré tričko a přijdu si, že ze mě mají všichni srandu. "Ale proč ne?" vzpomenu si na Mahobovo heslo a jdu bez jakýchkoli obav. Potkám se se svým Štěstím a jdu si dát věci do třídy. Doprovodí mě a pak jde k sobě. No, je ještě dost času. Jdu si koupit kapesníky a pití do bufetu. Po cestě otevírám peněženku a jukám do ní. Hm, to je divné, mám tu málo peněz. Aaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!! Pětistovka je pryč!!! Jasně, hnedka mi najelo, kde jsem jí nechala. No bezva! Jdu do bufetu, jeden kluk mě ještě předběhne´a pak se přitrouble omlouvá. Myslí to dobře a přátelsky, ale teď na to nemám náladu, nejraději bych mu rosekala hubu. V klidu se postavím před slečnu u pultu a rozumným, pomalým a přidušeným hlasem k ní promlouvám: "Dobrý den. Tahle Turistická známka je moje." "Ano, to je pravda. Prosím, tu je." "Eh, děkuji a bylo u ní pár papírovek. Ty už tu asi nebyly, když jste jí našla, že?" "Och, to je mi líto, ale nebyly." :,o( NO SUPER!!!! sedím na chodbě a snažím se uklidnit. Za chvilku zvoní, ale já tam nechci. Musím myslet na to, jaká jsem.... atd. Za ty peníze jsem mohla udělat radost svému Štěstí, zaplatit pokutu na kterou mi přišla včera upomínka, koupit dárek na dnešní večer, když jdeme na tu oslavu narozenin ke kamarádce!!! "Asi se zabiju!" říkám si ve třídě. Všichni se smějí, řeší prázdniny, já mám v hlavě pětistovku. Zazvoní a já se seberu a jdu pryč! Nemůžu tam zůstat, vybuchla bych a doslala zhoršenou známku z chování, jenže takhle jí můžu dostat stejně. Ale co, sedím ve čtvrtém patře na záchodě a jím BeBe. Mám chuť něco rozbít. Třeba tu židli prohodit oknem. Zvedám se a jdu pomalu k ní. Na půdu tu vede kovový žebřík, ale na plechových dveřích je zámek.... počkat!? Dneska tam není.... lezu nahoru po žebříku, dělá to hrozný rámus, ale už jsem blízko. Otevírám dveře a dostávám se do míst, kde moc studentů této školy nebylo. Moc hezké to tam, ale nechám si to pro sebe :o) Jdu zpět, sedám si za počítač na chodbě a píši Vám, co se stalo. Chjo.... už je mi líp

Hyjenarda :o)