Wir faren nach Berlin :o)

Ano, je to tady. Právě Vám přináším pár zpráv z cesty do Berlína.

Vše bylo zbaleno a připraveno. Odjezd brzy ráno, v pět hodin z centra Karlových Varů. Natěšení s mojí Láskou se vydáváme pěšky na zastávku. Povídáme si, smějeme se a hrozně moc se těšíme na cestu. Nečeká nás nic jiného, než krásná společná dovolená :o). Celou cestu jsme si zpívali o Masenu. Jenže právě tady se příběh začíná ubírat jiným směrem. 

Dorazili jsme až k autobusu, který nás měl odvést do Německa. Přesněji řečeno jednalo se o výlet do Berlína a Tropical Landu. Měly to být dva krásné dny. Jenže před nástupem do autobusu jsme měli ukázat občanku. "Ale samozřejmě.... mám jí v peněžence, že? Takže řidičák,karta na autobus, do knihovny, kreditka.....e ta občanka tu někde musí být? No tak, kde je?" Občanka prostě nebyla a do teď není. Co budeme dělat? Další nástup měl být v Ostrově za čtvrt hodiny. Domluvila jsem se svojí Láskou, že nastoupí a pojede beze mě a případně se přidám v Ostrově. Běžela jsem domů, co to šlo. Pořád do kopce. Vlítla jsem do auta a přesylala všechny věci uvnitř, nic! Vletěla jsem do bytu a vysypala šuplíky, schodila knihy ze stolku atd. NIC! Prohledala ostatní pokoje podobným způsobem a nic. Ochjo. Zavolala jsem to Lásce. "Za chvilku jsme tam, tak co? Máš ji?" ptalo se moje Štěstí pohotově. "Ne, nemám :o(." "Tak já vystoupím v Ostrově, přijeď si pro mě, bez tebe nikam nejedu."

Nejdřív se mi nechtělo, ale pak jsem to oznámila rodině a sedla za volant. Celou cestu jsem si zpívala "Já jsem Masen!!!" Za chvilku jsem už parkovala na náměstí v Ostrově. Jeli jsme hnedle domů. Vše jsme znovu prohledali a samozřejmě jsme ji nenašli. Udělali si kávu, sedli ke stolu a já si pořád zpívala "Já jsem Masen!" "Prosím tě, už toho nech, nejsi Masen!" říkalo moje Štěstí. Ale protože už bylo nakažené písní, zpívalo po chvilce se mnou. Přišla moje maminka a nabídla nám, ať si pučíme auto a jedeme někam jinam.

No jo, ale kam? Nemáme dost peněz, nemáme benzín, ubytování, atd! Ale pak jsme si vzpoměli na Mahobovo heslo: "Ale proč ne?"  sedli jsme za počítač, vzali tužku a papír. Za pár minutek bylo rozhodnuto. Jedeme do Babylonu v Liberci. Budeme pinkat v Penzionu za pětistovku. Jídlo bereme s sebou, případně dokoupíme!

Aha, penzion je ale trochu drahý, no tak budeme pinkat v autě! To není zase tak hrozný. Dali jsme dolů sedačky a vhodili tam madraci, pár dek, věci. Sedli do auta, přepočítali kilometry, převedli na potřebný benzín v autě a jeli natankovat. Tedy jsme jeli do Chomutova, kde jsme v Globusu nabrali za pětistovku. Snídali jsme v deset hodin dopoledne u Švejka. Kolem dvanácté jsme dorazili do Globusu v Liberci. Jo, cesta byla fakt dlouhá, ale protože jsme se celou cestu smáli a zpívali o Masenu, bylo nám moc dobře.

Poptali jsme se na cestu u kluků od Vodafone a jeli do Babylonu :o). Opravdu to je kousek cesty od Globusu jak sliboval ten který nás navedl. Zaparkovali jsme za benzínkou. Moc mi to ještě podélně nejde, když mám řidičák od května. Protože bylo málo českých peněz a hodně eur, zaplatili jsme za Aquapark v nich. Byli jsme tam dlouho. Párkrát došlo k otravě chlórem, ale byly to krásné chvíle. Jeskyně, tobogány, vodopád, výřivka! A byli jsme tam sami, bez rodičů, bez kamarádů, bez učitelek. Jen mi dva sami. A zpívali si o Masenu :D. Večer se naše kroky ubraly směrem do nákupního městečka. Bylo už většinou zavřeno, ale to nám moc nevadilo. Potom jsme dlouho jeli někam za město si najít klidné místo. Původně jsem chtěla zůstat tam u Babylonu u benzínky. Ale jeli jsme. Malý nákup v Albertu. Chtěla jsem rozdělat oheň a něco si uvařit, ale protože to není uplně v souladu se zákonem, musela jsem od tohoto plánu upustit. Zajeli jsme na místo mezi Jabloncem a Libercem. Je tam takový hezký most, pod ním závora. Tady asi vlaky moc často jezdit nebudou :o). Zatemnili jsme okna, najedli se, ustlali, došli si na malou a přikryli se. Dlouho jsme si povídali. Hm, fajn cesta, krásná dovolená, prostě supr, ne? No jo :o).... V noci začala být zima, poměrně velká zima. Ani na písničku o Masenu nebyla síla. Hřáli jsme se navzájem co to šlo, ale zima prostě byla. Do toho se ukázalo, že po mostě nejezdí vlaky, ale tramvaje, takže jejich světlo nás ozařovalo každou půlhodinku!!!

Ráno jsem to už nevydržela a seškrabala jinovatku zevnitř na čelním skle a rozjela se směrem do centa Liberce, abych našla náš milovaný Globus. Trochu jsem zabloudila. Už ani nevím jak, ale potkala jsem ceduli ukazující směr na Albert. Tak jsem našla další záchytný bod. Od Albertu jsem si pamatovala cestu k Babylonu a potom do Globusu. Auto se zahřálo a mohli jsme jít v klidu a teple spát.

Z auta jsme vylezli v osm, kdy supermarket otevíral. Na záchodcích každý z nás provedl základní ranní hygienu. Dala jsem si ze zvyku sýr v housce, Láska si dala pizzu a oba kafe. Tak pozor - kafe nebylo tak dobré, jako ve Varech a o jídle se ani mluvit nedá. Varský Globus je nevyměnitelný. Potom jsme obrazili krámy v Gčku. Bylo to fajn :o). Já si koupila něco hezkého na sebe. Pak jsme jeli znovu do Babylonu a taky se vrhli na nákupy. Na dvanáctou jsme si zamluvili bowlingovou dráhu na hodinku. Krásná hra, moc nám to šlo, někdy si to musíme zopakovat. Nakonec cesta domů. Za třiapůl hodiny bez zastavení. Štěstí moje si šlo lehnout dozadu na matraci, potom co mi pomohla z toho nejhoršího. Byla to samá zácpa, popojíždění, troubící místní a hlavně dobrá nálada a Masen!

Dojeli jsme v pořádku a bez zranění, jenom mě ještě teď pobolívá pozadí od bowlingu a řízení.

Musím Vám sem dát jednu věc, která neodělitelně provázela celou cestu.... Užijte si to!!!!

Hyjenarda :o)